Bouald, Louis Gabriel de (1754-1840) Francouzský konzervativec. Bonald byl jedním z malé skupinky spisovatelÍ!, které odmítání revoluce přivedlo k fundamentální kritice idejí OSVÍCENSTVÍ, jež považovali za příčinu zkázy' starého režimu (ancien régime). Protože tito spisovatelé byli přesvědčeni, že aristokratické instituce jedinečným zpÍ!sobem korespondují s křesťanským zjevením o Bohu a člověku, a protože většinu charakteristických rysÍ! osvícenského myšlení nacházeli v jeho materialismu a nepřátelství k theismu, vysloužili si nelichotivý přídomek "theokraté". Můžeme-li považovat výmluvného a imaginativního Josepha de MAISTRE za svatého Augustina kontrarevoluce, pak byl Louis Bonald jejím Tomášem Akvinským.
Bonald pocházel z provinční šlechtické rodiny v Millau a po studiích na oratoriánské koleji v Paříži se stal důstojmKem královské gardy. Brzy se však vrátil do Millau, oženil se a stal se starostou, což podnítilo jeho celoživotní zájem o úlohu obce v řádně organizované společnosti. Revoluci Bonald zpočátku zřejmě vítal, ale v roce 1791 se přidal k emigrační armádě v Německu. Po období intenzívního studia vydal v roce 1796 v Kostnici anonymně spis Teorie politické a náboženské moci v občanské společnosti (Théorie du pouvoir politique et réligieux dans la société civile...), poté se tajně vrátil do Francie, kde se díky Napoleonově přízni usadil. Během několika let vydal další práce, Analytické pojednání o přírodních zákonech společenského řádu (Essai analytique Suť les lois naturelles de ľordre social..., 1800), O rozvodu v pohledu XIX. století (Du divorce considéré au XIX siede, 1801) a Primitivní zákonodárství (Législation prirnitive..., 1802). Těchto děl si všimli Fontanes a Chateaubriand a v roce 1808 Bonaldovi nabídli místo v universitní radě. Po restauraci byl zvolen zástupcem za A veyron a sehrál vůdčí úlohu v chambre introuvable, které kromě jiného zrušilo rozvody. V roce 1822 se stal ministrem, v roce 1823 peerem a během ultraroyalistické vlády krátce řídil cenzum. Ultraroyalisté v něm viděli svého hlavmno politického mluvčího. Poslední Bonaldovo dílo vyšlo v roce 1827. Červnová revoluce 1830 ho vytlačila z veřejného života. Zemřel roku 1840.
Bonaldova díla jsou přehnaně symetrická a mají deduktivní formu; také jeho literární styl, často považovaný za těžkopádný, má v sobě jakousi archaickou čistotu. Ve sporu osmnáctého století o původ jazyka, ke kterému přispěli hlavně Condillac a ROUSSEAU, trval na prioritě jazyka před myšlením ('ľhomme pense sa parole avant de parler sa pensée'), a z tohoto předpokladu vyvodil božské ustanovení jazyka. V tomto smyslu jsou podle něj jazyk a společenské instituce nezbytnými předpoklady individuálního myšlení a konání. Tímto pojetím si Bonald vytvořil základnu pro útok proti INDIVIDUALISMU ve filosofii a politické teorii osmnáctého století. Metafora hromady písku či soubom atomů, kterou používal k znázornění typického pojetí společnosti osmnáctého století, hluboce ovlivnila sociologickou argumentaci století devatenáctého (v liberálním i konzervativním pohledu). Za základní příčinu sociální atomiz'!ce považoval náboženskou nejednotu. Jednota společnosti může být obnovena jen sdílenou vírou, která svou autoritou podpírá instituce, jako je rodina, venkovská komunita a místní venkovská šlechta.
Bonald porovnával neblahé důsledky městského života na rodinnou stmktum a postoj k autoritě s patriarchálním přístupem poněkud idealizované venkovské komunity a argumentoval, že pouze komunity, v nichž hraje místní šlechta svou řádnou úlohu, mohou vládu uchránit před degenerací v despotismus. Ve svém díle spojil aristokratickou reakci osmnáctého století na rostoucí královskou moc s novým quasi-mystickým kultem královské autority (opíraje se přitom méně než Maistre o pojem svrchovanosti), což byla ovšem nesourodá kombinace. Problém Bonaldova postoje spočívá v jeho diskutabilním přesvědčení, že řádná společnost může existovat jen podle aristokratického modelu. LAS

odkazy
Bonald, LG. de: Oeuvres completes de M. de Bonald. Paříž: J.-P. Migne, 1859.
literatura
Godechot, J.: The Counter-Revolution: Doctrine and Action 1789-1804. Londýn: Routledge & Kegan Paul, 1972.
Levy, D.: Louis de Bonald, přel. J. Ogrocká. V: Konzervativní myslitelé. Brno: CDK, 1994.
Nisbet, R.: De Bonald and the concept of the social group. Journal oť the History oj' Ideas 5 (1944) 315-331.